Kácení máje - oslava mládí a jara

Tato tradice, která měla v minulých letech v Libčanech a Hvozdnicích obrovskou podporu a ohlas, před několika lety zanikla.

Vyprávění účastníků této akce v minulosti nadchlo skupinu mládeže natolik, že se odhodlali obnovit tento staročeský zvyk.

V lidové tradici bývá počátek května spojen se stavěním májek. Obyčej stavění májí je velmi starý a znají ho po celé Evropě. Možná je to pozůstatek prastarých jarních slavností, kdy strom představoval strážného ducha obce. Stromy vybrané na máje musely být silné, rovné a někdy tak vysoké, že bylo obtížné je porazit a dopravit na místo.

Druh stromu býval různý, hodně se užívaly smrky, jedle nebo borovice, protože déle vydržely zelené. Ale právě tak byla oblíbená  i bříza. Kmen máje byl většinou hladký, oloupaný, někdy byla kůra hadovitě vyřezávána. Zelený vršek koruny  se zdobil barevnými stuhami a šátky, květinami a fábory z pestrého papíru. Pod ozdobeným vrškem mnohde ještě visel věnec , zhotovený ze zeleného chvojí a také barevně ozdobený. Máje stávaly ve vsích do svatodušních svátků, někdy až do léta. Dokud se nepokácely, musely se hlídat, protože ukrást máj sousedům bylo prestižní záležitostí. To ostatně platí i dnes.

Ověnčený strom představuje nejen symbol jara, ale také lásky. Bývalo zvykem stavět kromě ústředního stromu, kterému někde říkali král, také menší májky, stejně upravené a ozdobené. Chlapci je stavěli před domy svých dívek a bydlelo-li jich v jednom domě několik, dostala každá svou vlastní májku. Dokonce mohly být i velikostně odlišené podle věku jednotlivých adresátek, nebo na nich byly pro pořádek cedulky s jejich jmény. Z konce 19. století se dochovaly popisy tohoto obyčeje, v nichž se tvrdí, že se týkal jen dívek zachovalých, tedy panen.

Se stavěním májek nebo v den kácení máje se pořádaly i taneční zábavy, většinou v režii místní mládeže. Předcházela jim většinou obchůzka s hudbou a výskotem po domech, před nimiž stály májky. Veselý průvod postupně narůstal, děvčata se k němu postupně připojovala, až nakonec došel na náves, kde se tančilo pře ústřední májí.

Takto je tradice stavění a kácení máje popsána v knize „České zvyky a obyčeje“ od Aleny Vondruškové a z toho vychází i naše májové veselí. Tento staročeský zvyk jsme se pokusili vzkřísit v roce 2008 a to se nám podařilo. Co se zdálo nenávratně ztraceno, bylo znovu obnoveno. Velkou úlohu sehráli i rodiče současných „májovníků“, kteří svými barvitými vzpomínkami dokázali své ratolesti zaujmout natolik, že se neváhali obléknout do krojů a před zraky desítek, ba i stovek diváků předvést oslavu mládí tak, jak to uměli naši předci. Záštitou této akce byla Obec Hvozdnice a po dohodě se okamžitě připojila i Obec Libčany, kde se tento zvyk držel mnoho let a těšil se velké oblibě.

Naše máje vodí po obcích družba, jeho osoba je velmi důležitá, neboť  on žádá matku vyváděného děvčete o svolení k vyvedení a účasti  na májovém veselí. Včele průvodu jde spolu s mládencem, který bude vyvádět dívku v nejbližším stavení. Chlapec po příchodu k brance domu ulomí májku a položí ji na práh u vchodu. Společně vcházejí do domu, hoch děvčeti předává červený květ a za zvuku lidové písně ji z domu vynáší v náručí , přenese ji přes májku , opatrně postaví, aby krojovaná krása nikterak neutrpěla a  tam ji předá družbovi, který s ní zatančí několik taktů a potom už pár  tančí společně. Takto je dívka vyvedena z domu, zařadí se i s mládencem do průvodu všichni jdou za zvuku lidových písniček v podání živé dechové kapely do dalšího stavení.

Když jsou všechna děvčata z domu vyvedena, přesune se celý průvod k velké máji, kde se tančí a zpívá. Poté je máj skácena a  vylosován její majitel. Na máj se totiž  po celou dobu slavnosti prodávají lístky. Věnec přenesou dívky do hospody, přímo do středu tanečního sálu, kde tancem se svými partnery zahájí májovou taneční zábavu. Ta je připravena nejen pro účastníky májového „vyvádění“, ale pro všechny, kteří mají rádi jaro, dobrou zábavu a dobře vědí, že máj je lásky čas a nemusí Vám být pouze krásných dvacet let.